Made in Blanická

Made in Blanická

765
0
Sdílejte

Blanická školka, místo, kde vyjímka tvoří krásu

Blanická školka je po mnoha stránkách unikátní zařízení. Věnují se tu dětem se speciálními vzdělávacími potřebami, především s autismem. Když tam vstoupíte, obklopí Vás záhadný pocit světla a tepla. Místo je to příjemné a svým způsobem magické. 

TOMÁŠ CHALUPA

Školka sídlí ve dvoupatrové útulné vile se zahradou v klidné čtvrti poblíž Hlavního nádraží. Jakmile člověk vstoupí a malinko se aklimatizuje, zjistí, že čas tu plyne tak nějak jinak. „Je to jako hudba. Někdy tu tančíme v rytmu rock´n‘rollu, jindy je to pomalejší valčík. Každý den je zde jiný a unikátní,“ vysvětluje ředitelka školky Jana Malá. Právě tato nevšední žena je duší a srdcem celé školky, i když ona by s tímto tvrzením asi nesouhlasila. Srdcem školky jsou podle ní jednoznačně děti.

Ředitelce Janě Malé se podařilo vybudovat perfektně fungující školku, která staví na lidském přístupu, vysoce profesionální péči a nekonformních metodách.

Jana Malá říká: „Nejsme jen školkou, jsme metodou a říkáme ano tam, kde papíry říkají ne…“ Náš program s názvem “ Naše terapie je život…“ Tomu odpovídá.

Mezi strážnými anděly

Je vidět, že o školce mluví ráda a že je to její srdeční záležitost. Kraluje ve své kanceláři, obklopena množstvím andělů, ať už na obrázcích nebo v podobě sošek, vždy po ruce malý šálek své oblíbené kávy ristretto a s fotkou fotbalového trenéra Mourinha na ploše monitoru. „Velmi mě inspiruje, tak ho tam mám. Je to vynikající trenér a velká osobnost. Mám těch snímků hned několik, takže moji kolegové dopředu poznají podle fotky, jakou mám dnes náladu, jestli je na ploše Mourinho spokojený, zadumaný, jásající nebo jestli se mračí,“ dodává s úsměvem Jana Malá.

Ve školce má v současnosti 15 dětí ve věku do sedmi let. „Letos nastoupilo devět nových dětí, takže víc než polovina našeho týmu je nová,“ říká. Ano, děti se zde počítají jako součást týmu. Všechno zde stojí na týmové práci a souhře. „Není to tak, že by tu každé dítě mělo svého asistenta, který u něj stále stojí. Nechceme, aby děti žily v nějakém skleníku. Snažíme se o propojenost, aby děti fungovaly společně. To neznamená, že bychom se nesnažili vyjít vstříc jejich konkrétním individuálním potřebám, právě naopak,“ vysvětluje Jana Malá. Není pro nás problém jít se podívat domů k dětem, které do školky chodí. Vždy zjišťuje, na co jsou zvyklé, co potřebují a jestli se alespoň část domácího prostředí nemůže přenést i do školky.

Důležitou roli hrají také rodiče. Jsou součástí týmu. „Rodiče a práce s rodinou je na prvním místě. Vždycky jim říkám, že my neuděláme nic za ně, ale že uděláme všechno společně s nimi. Oni k nám běžně chodí se svými nápady a mnohé z nich realizujeme. Troufám si tvrdit, že na Blanické vznikla kolem naší školky fanklub skvělých lidí. Jsme vidět a rádi inspiruje mě,“ říká ředitelka Malá.

Blanická, místo, kde se kamínky mění v křemínky

Děti ve školce mají pestrý program, jehož součástí je například canisterapie, muzikoterapie, míčková facilitace, hudebně pohybové aktivity a mnoho dalšího. Děti také chodí mimo školku na nejrůznější akce a návštěvy. Hosté docházejí také k nim. „Měli jsme tu vojenskou hudbu, bylo to dvanáct muzikantů, kteří našim dětem zahráli. Děti to fantasticky prožívaly, tancovaly, zpívaly, byly nesmírně spontánní. Muzikanti mi pak řekli, že už hráli v mnoha ‚klasických‘ školkách, ale tam děti jen poslušně sedí a poslouchají. Tady to pro ně bylo naprosto nové a velmi je to bavilo,“ popisuje jeden ze zážitků Jana Malá.

Spokojenost dětí je to nejdůležitější

O tom, že na Blanické dělají svou práci mimořádně dobře, svědčí i jedna opravdu pozoruhodná skutečnost. „Nám se zcela běžně stává, že nás rodiče dětí bez jakéhokoliv postižení žádají, jestli bychom nevzali do naší školky jejich dítě. Říkají, že taková péče a lidský přístup je přesně to, co hledají,“ dodává Jana Malá. Školka si vydobyla takové renomé, že sem jezdí na stáže lidé z ciziny.

„V mnoha jiných školkách rodičům jednoduše řeknou: ‚Jsme plní, nemáme už pro vaše dítě místo‘. U nás nic takového není. Samozřejmě ani my nemůžeme vzít všechny děti, ale snažíme se každé rodině alespoň nějak pomoci. Můžeme poskytnout konzultaci, radu, chceme s každým zůstat v kontaktu, aby věděl, že není na svůj úkol sám. Těch možností spolupráce je celá řada, takže nikdy nikoho úplně neodmítáme,“ dodává Jana Malá.

Člověk nemusí být žádným velkým odborníkem, aby poznal, o co v téhle nevšední školce běží. Spokojené děti a jejich rozzářené oči musí promlouvat na každého, kdo je tomu alespoň trochu otevřen.

Na Blanické stále cítím jakési hřejivé teplo a slunečno a vše hraje veselými barvami, zkrátka je tu příjemně, i když venku fičí studený podzimní vítr. I Mourinho se na mě z monitoru lišácky usmívá. Zdá se, že Blanickou čeká další dobrý rok.

Sdílejte
Předchozí článekArchitekt Neischl
Další článekArcidiciézní muzeum