„Sarkander“

„Sarkander“

799
0
Sdílejte

Železobetonová krása uprostřed Olomouce

Kaple sv. Jana Sarkandra není největší ani nejkrásnější památkou v Olomouci. Přesto z ní vyzařuje něco, co jí dodává onu specifickou tajemnost a originalitu.

Autor: Jakub Wittka Foto: Lukáš Navara

Vydáme-li se strmými uličkami ze samotného centra Olomouce směrem k hotelu Arigone nebo Vile Primavesi, nemůžeme minout monumentální stavbu – kapli sv. Jana Sarkandra. Její monumentálnost netkví ve velikosti, ale v množství detailů, kterými je její exteriér obdařený. Přes neoddiskutovatelnou vnější krásu však ty pravé poklady návštěvník najde až uvnitř kaple.

Fontána se zázračným pramenem

Před kaplí se společně s fotografem setkáváme s otcem Antonínem Baslerem, který nás provázel již při reportáži z kostela Sv. Michala. V jeho farnosti je totiž i právě kaple sv. Jana Sarkandra a Basler o ní ví opravdu hodně.

Otec Basler začíná vyprávět už před vstupem do samotné kaple, kde se tyčí od roku 2007 bohatě zdobená fontána. „Na památku vzácné návštěvy Jana Pavla II. v Olomouci vznikla právě tady tato fontána, která nese název Pramen vody živé sv. Jana Sarkandra,“ popisuje Basler. Zajímavé je na ní hlavně to, že voda tryskající z mušlí je přivedená ze studny, která se nachází na místě Janova utrpení ve sklepení kaple. První, kdo se napil z pramene v podzemí, byl právě sv. Jan Sarkander, kterého v těchto místech mučili.

Když akademický sochař Otmar Oliva přemýšlel, jak fontánu pojmout vzhledem k sevřenému prostoru mezi kaplí a protějším domem, vzpomněl si, že Jan Sarkander tady po výsleších ještě měsíc strádal ve vězení a jediné, co ze své cely viděl, byly hvězdy na nebi. Právě proto vévodí fontáně na samém vrcholku mnohocípá hvězda a hvězda je zakomponovaná i do dlažby nádvoří. Na fontáně jsou vyobrazené i symboly dobra a zla. „Dobro představují hřeby, jimiž byl Kristus přibit na kříži, značící velikost jeho lásky k člověku; navzájem se požírající hadi pak odvěké zlo,“ vysvětluje Basler.

Nikde žádný kruh

Vcházíme do kaple, těžko uvěřit, že je teprve něco málo přes sto let stará. Působí tajemným dojmem, jako by už zažila minimálně několik století historie. Jen velmi stěží se dá chápat informace otce Baslera, že kopule je ze železobetonu, který zakrývá důmyslná výzdoba a obklady.

„Zajímavostí je, že téměř vše, co zde připomíná kruhový tvar, je ve skutečnosti elipsa. Architekt se také musel vyrovnávat s problémem různé výšky dvou ulic zde na návrší, kde kaple stojí, a přizpůsobil ji k těmto podmínkám,“ říká ke stavbě otec Basler.

Velmi pozoruhodná je vertikála, která prochází celou kaplí a propojuje podzemí jako symbol utrpení s terénem současnosti a ústí ve světlé kopuli, evokující budoucnost a nebeskou slávu.

Výzdoba památky si pak v ničem nezadá s jinými olomouckými pamětihodnostmi. Celou kapli lemuje ve zlatě vyvedený latinský nápis velebící památku sv. Jana Sarkandra, který lze do češtiny přeložit jako Blahoslavený Jan vzýváním Ježíše, Marie a Anny bolesti těla přemohl. Zajímavá je i malířská výzdoba Jano Köhlera a Jakuba Obrovského.

Podzemí skrývající otisky historie

Po točitém schodišti se dostáváme ze samotné kaple do jejího sklepení, které skrývá ty pravé poklady. Otec Basler ukazuje na starý dřevěný skřipec: „Na něm byl posledním mučeným vězněm sv. Jan Sarkander. Skřipec se zachoval až do dnešní doby, ale museli jsme jej opatřit skleněným krytem, protože si z něj věřící odnášeli na památku třísky,“ říká Basler. A opravdu, při bližším prozkoumání jsou na trámech skřipce patrné drobné vrypy a odštěpky. Navíc sklo chrání dřevo před vnějším ovzduším a pomáhá, aby se památka dochovala dalším generacím.

Náhrobní kámen s epitafem sv. Jana Sarkandra je připevněný ke zdi v rohu sklepení. Je v latinském jazyce a obsahuje zprávu o jeho mučení. Ostatky Sv. Jana Sarkandra jsou pak od roku 1860 uložené na oltáři v hlavní lodi katedrály sv. Václava v Olomouci.

Pět tisíc nýtů

Vystupujeme po úzkých točitých schodech, které jsou však, ostatně jako vše v kapli, vyvedené do elipsy, k malým vrátkům, které vedou na střechu se zábradlím. Z půdy je možné po žebříku vystoupit na další patro střechy, ale pohyb po ní nám otec Basler nedoporučuje, náš fotograf se po ní však krátce kvůli nevšedním fotkám projde.

Kopule je unikátní tím, že je dvouplášťová. Voda, která po střeše stéká, teče do kanálku mezi prvním a druhým pláštěm a svodem odchází přímo do kanalizace. Proto také na celé kapli nevidíme nikde okapy.

V předchozích třech letech se střecha postupně opravovala, dostala novou měděnou krytinu, kterou na místě drží bezmála pět tisíc nýtů.

Exteriéru kaple dominuje především socha sv. Jana Sarkandera, která je umístěná ve výklenku apsidy. Střechu pak lemují skulptury čtyř světců. „První z nich je sv. Hedvika, patronka Slezska, tedy místa, odkud pocházel sv. Jan Sarkander, poté sv. Pavlína, patronka Olomouce, sv. Klement Maria Hofbauer, apoštol Varšavy a Vídně. Ten byl svatořečen, když se kaple stavěla, proto je tu zrovna on. No a poslední je sv. Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitů, který byl křestním patronem faráře Ignáce Panáka, jednoho z hlavních iniciátorů této stavby,“ vysvětluje otec Basler, když scházíme ze střechy a vycházíme na prostranství s fontánou.

Kaple sv. Jana Sarkandra má návštěvníka čím překvapit. Ať už jde o bohatou výzdobu, příběh muže, po němž nese pojmenování nebo třeba to, kolik historických odkazů se skrývá uvnitř. A připusťme si, že na sto let starou stavbu s železobetonovou střechou je to úctyhodné.


Osud Jana Sarkandra

V 17. století stála na místě dnešní kaple sv. Jana Sarkandra městská věznice, v jejímž suterénu se nacházela mučírna. Doba to byla velmi složitá, doba stavovského povstání, doba oněch nešťastných bojů mezi protestanty a katolíky. Jan Sarkander byl tehdy farářem v Holešově, odkud odešel na pouť do Čenstochové na území Polska. „Na příkaz svého pána se však musel vrátit zpět do Holešova. Krátce po jeho návratu ale na území Moravy přitáhlo vojsko polských kozáků, kteří vypalovali města a vesnice. Dostali se také k Holešovu. Sv. Jan s monstrancí a hloučkem katolíků vyšel vojsku vstříc ve snaze zabránit drancování města. Tehdy kozáci seskákali z koní, poklekli před monstrancí a Holešov ušetřili.

Sv. Jan Sarkander si však tímto činem zpečetil osud, aniž by o tom měl tušení. Upadl totiž v podezření, že na své pouti do Čenstochové vpád kozáků na Moravu domlouval. Pravda to však nebyla, později se ukázalo, že tuto vojenskou pomoc sjednával úplně někdo jiný. V té době byl však sv. Jan nařčen z vlastizrady. Protože už ale věděl o těchto okolnostech, dal se na útěk. Skrýval se na zámku v Tovačově a když už ani tam nebylo bezpečno, vydal se do lesů kolem Troubek, kde jej také nakonec žoldnéři chytili a v okovech přivedli právě do věznice, která stála na místě dnešní kaple Sv. Jana Sarkandra.

V únoru 1620 Jana Sarkandera během jednoho týdne podrobili ve věznici trojímu výslechu za použití útrpného práva. Během mučení se měl doznat k tomu, že pozval na Moravu kozácké vojsko nebo že o tom alespoň věděl. Soudní tribunál tvořilo šest soudců a jeden zapisovatel. Během výslechů mučili sv. Jana na skřipci a pálili jej pochodněmi do boků, ale ani tímto způsobem jej nedonutili k přiznání.  Zemřel pak téměř po měsíci, v den, na který byl stanovený čtvrtý výslech, 17. března 1620. Později se Morava i Olomouc dostaly znovu do moci císaře a kardinál Ditrichštejn zakázal používat věznici a mučírnu k jejich původnímu účelu. Věznici následně přebudovali na kapli Všech svatých mučedníků, která byla několikrát přestavěna. Na začátku dvacátého století pak na jejím místě v rozmezí let 1908 – 1912 vyrostla kaple sv. Jana Sarkandra podle projektu pražského architekta Eduarda Sochora.

Sdílejte
Předchozí článekNeurochirurg
Další článekPrávo & Úsměv