Tomáš Berdych

Tomáš Berdych

808
0
Sdílejte

„Obyčejný kluk“ se sportovním srdcem

Soustředěný výraz, oči sledující každý pohyb tenisového míče. Tak většina lidí zná Tomáše Berdycha. Jaký je ale český tenista, když zmizí v útrobách tenisových šaten? 

Autor: Jakub Wittka

I když byl v Česku jen na pár dnů a jeho harmonogram byl nabitý k prasknutí, přišel Tomáš Berdych na schůzku s úsměvem na tváři. Podává mi ruku a ptá se: „Nečekáte dlouho? Promiňte, mám trochu hoňku.“ Vůbec nepůsobí tím soustředěným dojmem, který si o něm po každém televizním tenisovém zápase odnáším od obrazovky. Sedí přede mnou prostě jen unavený kluk, který je rád, že si může vydechnout…

Kam sahají vaše tenisové prvopočátky?

Na tenisové dvorce mě přivedli rodiče, začal jsem hrát s tátou, byl to můj první trenér. Jeden z nejvýraznějších momentů tenisového mladí přišel ve dvanácti letech, kdy si mě všimli v Prostějově. Od té doby jsem smluvním hráčem TK Prostějov. Dařilo se mi, jako starší žák jsem neprohrál ani jedno utkání.

Měl jste vůbec ve sportu v mládí na výběr?

V podstatě jsem mohl dělat dvojí – buďto jezdit na kole, nebo hrát tenis. A když máma, coby doktorka, viděla, jak se na ploché dráze kluci sem tam potloukli, řekla, že budu hrát tenis, a basta. Prý to pro mě bylo bezpečnější.

Co pro vás tenis znamená?

V prvé řadě mě tenis nesmírně baví…

… i třeba ve chvíli, když vás nedávno v Pekingu Novak Djokovic drtivě porazil?

Ano, i takový je tenis. Novak po zápase řekl, že hrál jeden z nejlepších zápasů ve svém životě. Takových má každý tenista za kariéru jen pár. Ještě dlouho na to budu vzpomínat, ale určitě ne ve zlém. Možná by spoustu lidí tento výsledek emotivně zničilo a frustrovalo, já jsem ale typ člověka, který si své problémy umí vyřešit okamžitě, tady a teď, a jít dál s čistou hlavou. Moje životní filozofií je, že když nejde o život, tak v podstatě nejde o nic. Jsem rád, že můžu hrát v generaci Federera a Nadala, kde není vůbec jednoduché se na kurtu zkoncentrovat a vyhrát.

Jaký je vlastně civilní Tomáš Berdych?

Spoustu lidí soudí tenistu jako člověka podle toho, jak se chová na kurtu. Já, ale i ostatní tenisté, mám dvě tváře. Jednou je tvář během tenisového utkání, kdy se snažím podat co nejlepší výkon. Už jsem si párkrát přečetl, že na kurtu působím až arogantním dojmem, jenomže to je jen důsledek mé naprosté soustředěnosti na hru. Mimo kurt jsem jiný. Uvolním se, vydechnu. A v tu ránu jsem civilním Tomášem Berdychem.

Souvisí s tím i vaše prezentování se na sociálních sítích?

Přesně, tam se právě snažím lidem ukázat, že nejsem jen kamennou tváří, kterou znají z dvorce. Dokonce se snažím jednou za čas být vtipný, tak doufám, že alespoň část mých fanoušků touto cestou pobavím.

S tenisovými úspěchy jde ruku v ruce i status celebrity. Zvykl jste si?

Musel jsem si zvyknout. Je samozřejmě potěšující, když vidíte všechen ten zájem kolem vás, na druhou stranu to však má i své stinné stránky. V dnešní době lační média po excesech známých celebrit a dokážou si z člověka udělat to, co z něj chtějí mít. To já nechci, a proto se snažím odlišit. Jdu si svoji individuální cestou snad i proto jsem podepsal smlouvu s firmou H&M, i když v tenisovém světě většina tenistů nosí známé sportovní značky. Já chci být sám sebou a jít po nevyšlapané cestičce.

Za svou tenisovou kariéru jste procestoval velký kus světa. Cítíte se být stále Valachem?

Já se na to nedívám pohledem rozdělování republiky na Čechy, Hanáky nebo Valachy. Jsem prostě Čech, který má rád celou Českou republiku.  A pokud jsem díky tenisu ukázal v zahraničí, že existuje nějaká Česká republika a jsem hrdý na to, že jsem se tady narodil, pak jsem spokojený.

Kam se na světě rád vracíte?

V rámci Česka je to určitě Valaššské Meziříčí, člověk vždy tíhne k místu, kde prožil dětství. Monte Carlo, kde mám svůj team a tvrdě tam trénuju. Mám rád Prahu jako jedno z nejkrásnějších a nejhistoričtějších míst na světě. Vždycky rád zavítám třeba do New Yorku. Myslím si, že místo ale nečiní člověka šťastným. Mám to rád všude tam, kde jsou mí přátelé, cítím se tam dobře – a to pak může být kdekoli na světě.

Tomas Berdych_2013 (1)    Má profesioální tenista ještě čas na nějaké koníčky

Určitě. Já třeba hrozně ujíždím na moderních technologiích, sleduji poslední               trendy, zajímám se, co se kde na trhu objevilo nového. Sbírám hodinky, ale rozhodně    ne jen z rozmařilosti, kdy bych si kupoval každý týden nové. Do hloubky je studuji, vím, jaký strojek je v jakém modelu, poznám unikát, do kterého se vyplatí investovat.

    Založil jste svůj vlastní nadační fond, proč?

Cítím, že jsem dosáhl nějakého bodu, a to jak na kurtu, tak mimo něj, a zjistil jsem, že je čas začít zase něco vracet. A to třeba dětem, které si nemohou dovolit z finančních důvodů sportovat, i když by třeba jednou mohli hrát na mém místě. Nesnesu pomyšlení, že by seděli doma u televizí a počítačů, když by mohli prohánět venku na hřišti fotbalový míč nebo tenisový míček. Doteď jsem aktivity těchto dětí podporoval ze svých peněz, což je ale z dlouhodobého hlediska nesmysl, a tak jsme založili Nadační fond Tomáše Berdycha, který bude mít za úkol podporu sportu jak dětí, tak dospělých.

    Jak konkrétně bude nadační fond pomáhat?

Bude obecně podporovat sportovní akce v rámci České republiky a věci, které s tím vším souvisí. V rámci krajů poté například chceme iniciovat sportoviště, které budou poskytovat slevy díky tomu, že budou partneři nadačního fondu. Ti lidé, kteří se do programu přihlásí, můžou využívat v rámci konkrétního sportoviště určitých výhod. Je to tedy o vytvoření nějaké příležitosti sportovat pro lidi, kteří by na to za normálních okolností neměli finanční možnosti.

Bude to fungovat?

Věřím v úspěch tohoto projektu, protože jsem se v něm obklopil svými nejbližšími lidmi a společně tvoříme tým, který věřím, že dokáže druhým pomoci. Na plné obrátky by měl nadační fond běžet na začátku příštího roku.

Jak se ve vašem nadačním fondu mohou lidé angažovat?

Na webových stránkách tomasberdychfoundtation.org bude kontaktní formulář, přes který nás může kontaktovat. Zároveň se tam dozví všechny informace.

Nebojíte se, že by vám mohl někdo vyčítat, , že jste mohl místo sportu podpořit třeba nemocné?

Nejsem typ, který by chodil po nemocnicích, hladil děti po vlasech a nechával se u toho nafotit. Těmto lidem pomáhám, ale nepotřebuji, aby to věděla široká veřejnost, to je moje osobní věc. Primárně se chci zaměřit na oblast, kterou důvěrně znám a s kterou si můj obličej lidé spojují, a to je sport.

Sdílejte
Předchozí článekOsa Bar
Další článekJak vybrat dobrý tábor?