Tramtarie & Na Cucky

Tramtarie & Na Cucky

697
0
Sdílejte
OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Divadlo dělají dobře, ale každý po svém 

Kdo by dnes neznal divadlo Tramtarie nebo divadlo Na cucky? Oba soubory patří už mnoho let k pilířům olomouckého divadelního světa. Za úspěchem obou souborů stojí dva mladí lidé, kteří divadlem žijí, ale zároveň ho každý chápou úplně jinak. Petra Němečková řídí Divadlo Tramtarie už desátým rokem, Jan Žůrek vede znovuobnovené divadlo Na cucky šest let. Oba zažili vzestupy i pády, několikeré stěhování, finanční problémy, boj o dotace, ale i chvíle triumfu, významná ocenění doma i v zahraničí a především vyprodané sály a aplaus diváků. Cesta k úspěchu ale byla dlouhá, trnitá a především u každého úplně jiná.

Kde byly vaše divadelní počátky? 

P.N. Před deseti lety, když skončilo divadlo Tramtarie, které tu vedli lidé z Brna. Moc se jim tu nedařilo, tak to po půl roce zabalili a lidem, kteří s nimi spolupracovali, nabídli, aby to převzali po nich. Já jsem byla jedním z těch lidí. Bylo to tehdy hodně narychlo, v době někdy před Vánoci.  Nikdo pořádně nevěděl, do čeho jdeme, ale prostě jsme na to kývli. Tak tam jsem začala dělat divadlo.

J.Ž.  Tyhle začátky máme s Petrou společné. My jsme, jako Divadlo Na cucky fungovali ještě i před Tramtárií, ale pak jsem se stejně jako Petra dostal do Tramtarie, když skončil ten brněnský projekt. Tam jsme spolu nějakou dobu fungovali, ale ukázalo se, že máme každý jiný názor na další směřování divadla, takže jsme nakonec Tramtarii opustili a fungovali jsme dál jako Na cucky.

Vydali jste se každý svou cestou, takže jak byste charakterizovali vaše divadla?

P.N. My jsme chtěli dělat vždycky věci vstřícné pro diváky. Zaměřovali jsme se na adaptace různých děl, která jsou lidem známá, jako je Klapzubova jedenáctka, RUR, Válka s mloky a další. Vždycky jsme vybírali náš repertoár tak, abychom zaplnili divadlo. Nemá smysl dělat představení, na které přijde deset lidí a také se to divadlo musí nějak uživit. Je důležité, aby ty věci měly uměleckou hodnotu a kvalitu. Neděláme konverzační komedie nebo věci, které stojí na tom, že někdo někam spadne a všichni se tomu zasmějí. Předlohy si upravujeme, což je náš charakteristický rys. Vláďa Kracík ty věci autorsky přepisuje tak, aby to sedlo do našeho prostoru a vyhovovalo to našim hercům. Důležitou součástí našeho programu jsou také pohádky. Naše vůbec první hra byla Čertovská pohádka. S pohádkami hodně vyjíždíme na představení po celé republice.

J.Ž.  Rádi experimentujeme a hledáme nové umělecké cesty. Zajímá nás tanec, pohyb. Máme hry, kde se vůbec nemluví, což by možná mohlo někoho odradit, ale právě tyhle představení mají velký úspěch. Například hru Doupě hrajeme už druhý rok a stále je vyprodaná. Spolupracujeme také se zahraničními umělci, kterým u nás poskytujeme prostor, kde mohou v klidu tvořit. Zajímají nás také site specific projekty, tedy představení vytvořená speciálně pro konkrétní lokalitu.

Oba soubory zažily několikeré stěhování, chystáte další nebo jste spokojeni tam, kde jste?

P.N. Sídlíme ve Slovanském domě a popravdě řečeno o stěhování uvažujeme, protože ten prostor má své nevýhody. Nevím, jestli to bude stěhování nebo rekonstrukce. Zvažujeme různé možnosti a je to pro mě osobně velké téma k přemýšlení, kam v tomto směru divadlo dál posunout. Cítím, že po deseti letech by to byl pro divadlo nový impuls.

J.Ž. My jsme v únoru oslavili rok fungování na Wurmově ulici, takže stěhování nechystáme. Udělali jsme tady obrovský kus práce, uvedli jsme ty prostory do funkčního stavu, máme pravidelně vyprodáno, takže v tomto směru jsme spokojeni. Co nás navíc těší, že celá tato lokalita začala žít svým životem, vytvořila se tady komunita lidí, není tu jen divadlo, ale i Bajkazyl, neziskovky, trénují tu žongléři, šermíři, jsou tu nejrůznější workshopy, atd. Je skvělé vidět, jak celá oblast získává nový impuls, a jsme rádi, že jsme toho součástí.

Jak hodnotíte uplynulou sezónu?

P.N. Velmi pozitivně. Uvedli jsme pět úspěšných premiér, soubor je stabilizovaný, finanční situace je dobrá. Navíc jsme získali Cenu Olomouckého kraje za rok 2013 za přínos v oblasti kultury, což nás mimořádně potěšilo, protože jsme to vůbec nečekali. Dá se říct, že posledních několik sezón sklízíme ovoce naší práce, kterou jsme odváděli předtím, protože ta situace nebyla rozhodně vždycky takhle dobrá.

J.Ž. My jsme rádi, že se nám podařilo zabydlet nový prostor a že máme vyprodáno na většinu našich představení. Daří se nám získávat dotace a granty a navazujeme stále další spolupráce s tuzemskými i zahraničními institucemi a umělci, což je pro nás velmi inspirující. Podařilo se nám například v březnu uvést amerického performera Anthonyho Nikolcheva.  To jsou věci, které posouvají celé tohle místo někam dál.

 

Sdílejte
Předchozí článekVýměnná dovolená
Další článekDejte létu šťávu